Olympiáda 6/?

27. dubna 2018 v 22:34 |  Olympiáda


Max se rozhodl nepočítat hodiny a minuty, nesledovat trasu letadla ruské reprezentace a neočekávat zprávy ani telefonáty. Ve vlaku zpátky do Vologdy poslouchal hudbu, ve stařičkém automatu na nádraží si dal špatnou kávu s dřívkem místo lžičky a domů dojel autobusem, sám a nepoznán, jako by se vracel z obyčejného výletu.
Uvnitř cítil prázdno. Jako by mu v hrudi teď zela ledová a černá díra. Něco chybělo, něco zmizelo. Teď jen existoval tak nějak ze setrvačnosti. Mechanicky odemkl, políbil manželku, šel se podívat na syna, zdvořile odpovídal na otázky a přecházel u toho po bytě, ano, něco k jídlu si dá, ně, ostatní tam nebyli, ale však se zanedlouho uvidí na sboru, no, bylo to trochu smutný, ale naštěstí ho nikdo neodchytil pro rozhovor, co se dá dělat, život jde dál. Snad to Matvěj a Antocha zvládnou sami. A Táňa s Uljanou taky, samozřejmě. Moc šancí jim ale nedává. Ach, ta olympiáda…
Byl doma a bylo mu tam dobře, ale asi tak jako teenagerovi, co v noci courá s kamarády po barech a pije vodku vsedě na schodech před domem a pak zvrací z mostu a ráno je rád, že může jít domů, kde mu jeho mamuška vypere kalhoty a uvaří silný vývar na kocovinu. Byl vděčný Saše za její tichou a milou starost, za podporu, za trpělivost a vůbec za její přítomnost; byla moc hodná, starala se, jestli něco nepotřebuje, a spolu s ním prožívala rozhořčení nad rozhodnutími olympijského výboru.
 

Memories are made of this (Anton Babikov/Maxim Cvetkov)

20. dubna 2018 v 20:14 |  Jednodílné povídky
Název: Memories are made of this
Shrnutí: Maxim vždycky věděl, že Anton bude ten první, co uteče.
Varování: it's sad, post-slash?, AU


"Věděl jsem, že ty utečeš první. Nejdřív mě to napadlo u Šipulina, pak u Saňky Loginova, ale u tebe to bylo skoro jasný."
"Vážně?"
"Ty ses do sborný prostě nehodil… Moc hádek s trenéry, moc vlastních názorů."
"To nebylo to hlavní," upozornil ho Anton.
Finské barvy mu pořád nesedí, na všech fotografiích v nich vypadá zvláštně, tak nějak mrtvolně. Jako by si do bělomodré kombinézy jen tak odskočil a zase se měl vrátit k trikolóře
Naposledy si takhle s Maxem mohli popovídat o Vánocích, a tak s povděkem přijal nabídku zajet k němu po poslední etapě v Chanty-Mansijsku na návštěvu. Už ne do Vologdy - ale do Moskvy, do jednoho tuctového paneláku v Chimki. Časy se změnily.
"Naučil ses aspoň už pořádně finsky?"
"Vůbec ne. Kromě základů nic pořádnýho, i když…" Začal zvesela, ale zarazil se.
Max na něj tázavě pohlédl. "I když co?"
"I když Niilo se mi snaží pomáhat."
"Aha."
"Tohle byl ten hlavní důvod," poznamenal Anton se sklopenýma očima.

Matouš 6:34 (Anton Babikov/Maxim Cvetkov)

14. dubna 2018 v 23:38 |  Jednodílné povídky
Název: Matouš 6:34
Varování: nic
Poznámka: established relationship


Nemějte starost o zítřek, zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.

Anton se občas v noci budil a hledal přivřenýma, rozespalýma očima Maxe.
Měl pocit, že se mu ve spánku vzdaluje, a Maxim přitom ležel jen kousek od něj, na druhé půlce postele. Nikdy nespali vyloženě v objetí, snad jednou dvakrát tak usnuli, ale jinak museli být obezřetní.
"Maxi?"
Ve ztichlém pokoji zní to jedno slovo zoufale.
"Hm?"
Cvetkov vždycky reaguje, jako by nikdy nespal a jako by byl neustále připravený odpovědět na opatrné oslovení.
Anton natáhl ruku a něžně se dotkl té tváře na polštáři vedle sebe. "Přijedeš v létě?"
Maxovy oči zůstaly zavřené. "Spi, prosímtě."
"Nechci s tebou být jen na trénincích."
"To vyřešíme pak."
"Kdy pak? Co je u nás pak?" Uražený tón hlasu doprovodil nadzvednutím se na loktech.
To už Cvetkov oči otevřel. "Antošo," napomenul ho tiše. "Lehni si a spi."
Jeho intonace a jeho zabarvení hlasu bylo dostatečné. Anton ho poslechl. On byl jediný, kdo ho dokázal přinutit k zanechání jakéhokoliv tématu, aniž by přitom musel zvednout hlas.
S povzdechem si zase lehl. Nepříjemný tlak vtíravých myšlenek se ale vracel - v hlavě i na prsou, dokud na levém spánku neucítil cizí ruku.
Prsty se trochu pohybovaly, a ten lehký pohyb byl uklidňující, dával mu najevo, že může zavřít oči a usnout, že Max je u něj a bdí a stará se o něj, a kdyby Anton věřil v předávání energií dotekem, uvěřil by i tomu, že jej právě tohle hlazení dokáže zbavit starostí, problémů a nespavosti.
Chvíli leželi v naprosté tichosti, tak jako předtím.
Anton cítil příjemnou otupělost svého těla, které se úplně poddalo tomu jemnému a klidnému doteku.
V polospánku zašeptal "Miluju tě", ale odpověď už si nepamatoval.
 


Trestná minuta (Anton Šipulin/Anton Babikov)

12. dubna 2018 v 18:42 |  Drabble povídky
Tragédií není nikdy dost.

Název: Trestná minuta
Shrnutí: Anton se ještě nikdy tak nemýlil.
Varování: unrequired love
Poznámka: double drabble (200 slov)


"Jsi to ty."
Ve chvíli, kdy ta slova vypustil z úst, si přál vrátit čas a tu neúprosnou pravdu zase spolknout, potopit někde uvnitř sebe.
"Miluju tě."
Každá další vteřina jen rozevírala ránu, která se v Babikovově srdci rozrůstala s mlčením staršího Antona.
"Už nějakou dobu."
Je ve tváři úplně rudý. Snaží se blekotat něco dalšího, ujištění, vyznání, romantiku, ale všechna slova jako by se tříštila o neprostupnou stěnu kolem Šipulina.
"Jak dlouho?"
"Rok…?"
Je přesvědčený, že jeden dotek, jeden malý, něžný, opatrný dotek dokáže tu zeď zbourat.
Ještě nikdy v životě se tak nemýlil.
"Nešahej na mě."
"Antošo…"
"Vypadni."
"Ale poslouchej mě - " Antoška plačtivě prosí o slitování.
"Proboha, neztrapňuj se tady. Prostě odejdi a já budu dělat, že se nic nestalo."
Babikov měl v očích slzy. Znovu se pokusil o dotek, ale místo Šipulinovy ruky chytil jen vzduch.
"Hele," pokračoval Šipulin smířlivěji, "prostě tenhle moment vymažeme z paměti, jo? Máš v hlavě tisíce flash disků - a tenhle moment je jen jeden z nich. Vezmi ho - " naznačil rukou oblouk " - a zahoď."
Babikov sklesle složil ruce, které tak neúspěšně lapaly po lásce, do klína. Neměl se k odchodu ani k odpovědi.
"A sbal si věci. Tady bydlet nebudeš."

Svědek (Tarjei Boe/Emil Hegle Svendsen)

10. dubna 2018 v 22:22 |  Jednodílné povídky
Emil Hegle Svendsen se loučí se svou kariérou. (A s Tarjeiem, pravděpodobně)

Název: Svědek
Pár: Emil Hegle Svendsen/Tarjei Boe (post-slash?)
Varování: nic
Poznámka: Samantha je Emilova snoubenka; Gita je Tarjeiova přítelkyně.

Ten večer byl na jejich poměry příliš tichý. Tarjei poznal, že se z Emilovy strany něco chystá.
"Tarjo?"
Skoro se mu ulevilo, když ho Emil konečně oslovil.
"No?"
"Chtěl jsem se na něco zeptat. Už dlouho."
To donutilo Tarjeie zvednout hlavu od monitoru. "Na co?"
"Víš - když už plánujeme se Samanthou tu svatbu a tak…"
Tarjei se smutně pousmál.
"Promiň," omlouval se Emil spěšně, "ale prostě mě to tak napadlo… Že by bylo dobrý tam všechno vyřešit a uzavřít - po tom všem."
Všechno a všem neprozrazovalo skutečný obsah těch slov. Špatně se mu nacházely odpovídající výrazy.
"Zkrátka jsem ti chtěl navrhnout," pokračoval, "jestli bys mi nešel za svědka."

Olympiáda 5/?

9. dubna 2018 v 8:34 |  Olympiáda
Dneska tak 15+, ne? :P


Skoro vrávoravě šel širokým prostranstvím mezi davem lidí, aniž by dokázal vnímat cokoliv z toho, co se kolem něj dělo. Věděl jen, že Maxim přijel kvůli němu, pořád dokola si tu myšlenku opakoval - Max přijel kvůli němu, ne kvůli loučení a olympijskému týmovému duchu, chtěl vidět jeho, ne trenéry. Byl tak rozrušený, že sotva dokázal vyhrabat po kapsách drobné na turniket.
Obrovská místnost s vysokým stropem a černými dlaždicemi na zemi se skvěla zářivou čistotou, ještě zdůrazňovanou jasnými světly a velkými zrcadly nad umyvadly. U jednoho takového stál Maxim, a díky zrcadlu se jeho a Antonův pohled střetly.

Maxovi se viditelně ulevilo, doteď měl ruce strčené v umyvadle a tvářil se zaneprázdněně, ale s každým otevřením dveří se jeho srdce na okamžik zastavilo a oči hledaly známou tvář. Kromě nich teď v tom prostranství nikdo nebyl.
Sotva Anton došel k Maxovi, který zastavil vodu a otřepával ji i ze svých rukou, a sotva mu položil dlaň na rameno - na vteřinu zahlédl jejich společný odraz v zrcadle a všiml si, jak moc k sobě pasují - Maxim se otočil a nekompromisně ho táhl vedle, do druhé části toalet, kde byla řada mušlí na jedné straně a naproti řada dveří, vedoucích do jednotlivých kabinek. Zapadli do prvních otevřených dveří, právě včas, kdy se odněkud z vedlejší kabinky ozvalo spláchnutí.
Maxim otočil zámek do vodorovné polohy. Pro jistotu ještě za kliku vzal a zkusil, jestli zamykání skutečně funguje; jako obvykle projevoval smysl pro detail a praktickou stránku věci, zatímco Babikov stál na stejném místě, kam byl vržen, a srdce mu splašeně bušilo po těch pěti vteřinách, co tak přibližně uběhly od jeho vstupu do místnosti po tento moment.

Olympiáda 4/?

7. dubna 2018 v 23:50 |  Olympiáda
Omlouvám se, mám napsaný i další kus a chtěla jsem to sem hodit jako jednu část, ale blog mi to označuje jako moc dlouhé (ačkoliv to nedává smysl, zas tak dlouhý to není), takže začnu tímhle a zbytek dodám zítra či pozítří ;)


Max voněl kávou a nějakým osvěžovačem vzduchu, který snad někdo rozstříkal ve vlaku, a Anton při uvítacím objetí zavřel oči a mocně vdechoval právě tyto pachy, které se kolem Cvetkova vznášely, a snažil se neumačkat ho v jeho šustící bundě.
Když Max vydechl své "ahoj" přímo do jeho ucha, Antoša měl pocit, že se mu ten hlas rozlévá žilami do celého těla a brní až v jeho srdci.
Pustili se z objetí a na krátký moment, zlomek vteřiny, stáli ještě držíce se za lokty snad jen půl metru od sebe. Anton věděl, že tohle je ta chvíle, kdy by se měli políbit, a Maxima zradily oči, na okamžik je sklopil k Babikovovým rtům a tak prozradil, že myslí na to samé.
Jelisejeva objal snad jen na dvě vteřiny.
"Dětičky jedou na výlet," komentoval jejich batohy a zavazadla, už naložená na letištním vozíku.
"Jsem starší než ty," odvětil Anton.
"Já vím."
A Max se usmál tak nádherně, že Anton zčervenal a začal počítat dlaždičky na podlaze.
Matvěj se jen nechápavě usmíval.
Plácali samé nesmysly, chvíli bylo trapné ticho, Maxim se rozhlížel, zjišťoval pozice nepřátel-trenérů. Chtěl alespoň na chvíli chytit Antona za ruku, hledal si záminku, výmluvu, ale nic ho nenapadalo - až na jednu hloupou, těžce průhlednou myšlenku.

OTP tag - Tarjei Boe/Emil Hegle Svendsen

6. dubna 2018 v 13:09 |  OTP tags
1. Kdo je láskyplnější/víc milující/oddanější?

Automaticky samozřejmě Tarjei. On je skutečně ze své podstaty "dobrý člověk". Na druhou stranu - když má Emil náladu, když je spokojený a šťastný, tak nikdo není tak roztomilý a pozorný jako on.

2. Kdo spí v náručí toho druhého? (resp. "big spoon" a "little spoon" v originále)

To není nijak přesně určeno, může to být kdokoliv.

3. O čem se nejčastěji hádají?

O všem. Stejně jako se milují, tak se hádají. Jsou spolu už tak dlouho, že spousta hádek je o naprostých hloupostech. Vážnější je, když přijde na přetřes to, jak Emil jejich vztah občas znevažuje nebo má tendenci se tvářit, že to není "úplně ono" a že "by s tím neměli jít na veřejnost".

4. Kdo je víc ustaraný?

Tarjei, ale jeho občasná ustaranost je asi tak setina ustaranosti Loginovovy nebo Babikovovy.
Emil je zase přehnaně úzkostlivý co se týče vztahu a toho, kdo o něm ví nebo kdo co tuší.

5. Oblíbená činnost? (kromě sexu)

Ještě víc sexu.
Kromě takových těch obvyklých sportovních a týmových věcí mají oba dva rádi sledování filmů (na gauči, pod dekou, spolu). No a pak samozřejmě párty a návštěvy barů a tancování a přátelení se s každým, kdo je kolem (což ale občas vede k Tarjeiově žárlivosti, když se Emil až moc přátelský s nějakými náhodnými známostmi někde v baru).

6. Co se změní, když si uvědomí, že se zamilovali?

Tarjei se s tím vyrovnal rychle, přijal to jako fakt, a když zjistil, že city jsou opětovány, byl nejšťastnější člověk na světě. Emilovi to přece jen trvalo déle (a pokud se máme držet skutečného světa, pak to byl on, kdo vztah s Tarjeiem rozbil zasnoubením se Samanthou). Emil byl vždycky zvyklý (a stále je) na svou pověst (i vzhled) lamače dívčích srdcí, a tak se tak stále snaží i nadále vystupovat.

7. Kdy se poprvé políbili?

Pravděpodobně když byli opilí a ani jeden si to pořádně nepamatuje.

OTP tag - Alexandr Loginov/Anton Šipulin

4. dubna 2018 v 21:52 |  OTP tags

Takové speciální přátelství.

1. Kdo je láskyplnější/víc milující/oddanější?

Alexandr. Pořád se cítí být Antonovým dlužníkem.

2. Kdo spí v náručí toho druhého? (resp. "big spoon" a "little spoon" v originále)

Sašeňka, samozřejmě.

3. O čem se nejčastěji hádají?

Oni se ani neumí hádat. Ani jeden z nich na to není dost horkokrevný, oba jsou spíš flegmatici, kteří prostě rezignují (pokud se nejedná o nějaký závažný problém).

4. Kdo je víc ustaraný?

No, oni jsou takoví oba. Berou na sebe tíhu zodpovědnosti za všechno a všechny, a vyčítají si i věci, které nemohou změnit. Šipulin se s tím ale dokáže líp vnitřně srovnávat.

5. Oblíbená činnost? (kromě sexu)

oni spolu ani sex nemají
Něco tichýho, klidnýho; procházky v přírodě, něco v tom stylu. Anton se určitě snaží Alexandra naučit rybařit.

6. Co se změní, když si uvědomí, že se zamilovali?

Vlastně nic moc; i dřív mívali klidný a harmonický vztah, a to tak zůstává. Oni se nehádají. Naopak, neustále se snaží navzájem ujistit, že všechno je (nebo bude) v pořádku.

7. Kdy se poprvé políbili?

Když už Anton nevěděl, jak jinak vysvětlit Sašovi, že ho má rád.

OTP tag - Anton Babikov/Anton Šipulin

3. dubna 2018 v 23:41 |  OTP tags
20 otázek sesbíraných z růszných asků a tagů ohledně OTPs. Protože každý "pár" má trochu jinou dynamiku.



1. Kdo je láskyplnější/víc milující/oddanější?

Těžko říct. Anton starší cítí lásku spíš ochranitelskou, Anton mladší zase plnou obdivu a zbožňování.

2. Kdo spí v náručí toho druhého? (resp. "big spoon" a "little spoon" v originále)

Babikov :3 Protože se rád tulí a rád má někoho, kdo je silnější a kdo ho svými silnými pažemi objeme….ehm.

3. O čem se nejčastěji hádají?

Dovedu si představit Babikovovu žárlivost, kterou cítí ke komukoliv, kdo může být Šipulinovi blíž než on sám. Takže o přehnané žárlivosti a protekcionismu.

4. Kdo je víc ustaraný?

Šipulin je rozhodně ustaraný viditelněji, je to na něm poznat, když ho něco trápí. Babikov svoje trápení obrací spíš dovnitř. A starší Anton mu to může vyčítat, protože takhle pak nikdy není jasné, co vlastně Antoška mladší cítí.

5. Oblíbená činnost? (kromě sexu)

Natáčení insta-stories videí. Blbnutí. Vztah jim oběma dává nový rozměr v životě; Šipulin se s Babikovem dokáže doopravdy uvolnit a setřást ze sebe tu odměřenou a přísnou fasádu. Ale zároveň jsou oba dva vlastně tichý, klidný typy, kterrý milují tichý a klidný činnosti (Babikov čtení a Šipulin rybařní) - ale samozřejmě že všechny činnosti jsou pak ovlivněny jejich vzájemným pošťuchováním. Když se na ně dívají ostatní při jejich "přátelském" blbnutí, vidí to jako roztomilou interakci kapitána týmu a jeho chráněnce (a jmenovce).

6. Co se změní, když si uvědomí, že se zamilovali?

Hodně věcí, ale nic viditelně. Oba si totiž dávají velký pozor, zvlášť když jsou kolem kamery, ačkoliv Babikova někdy zradí zamilovaný pohled.
Nicméně změna povahy jejich vztahu zrovna jim dvěma může přinést i stres a napětí do vztahu. Šipulin svojí rodinu nikdy neopustí, a tak se snaží tenhle nedostatek Babikovovi nějak kompenzovat, jenže ten se v rámci svých nálad dokáže někdy urazit a jindy zase vyžadovat víc a víc pozornosti.
V rámci nějakého hysterického výstupu může případně Babikov vyhrožovat oznámením pravdy a tak citově Šipulina vydírat, ačkoliv to nemyslí zle - jenom chce jeho lásku.

7. Kdy se poprvé políbili?

Pravděpodobně někdy v zimě 2016, poté, co se Babikov zapsal mezi širší světovou špičku vítězstvím v Östersundu. A začal se Šipulinem trávit víc času.