Březen 2018

(Consign me not) To darkness (Anton Šipulin/Alexandr Loginov)

29. března 2018 v 23:31 Jednodílné povídky
Název: (Consign me not) To darkness
Shrnutí: Saša nikdy svými úsměvy neplýtval.
Pár: Alexandr Loginov/Anton Šipulin (ačkoliv spíš pre-slash)
Varování: zmínky o dopingu a o sebevraždě, hurt/comfort styl
Období: po smíšené štafetě na mistrovství světa 2017 v Hochfilzenu. Alexandr Loginov se po dvouletém distancu za doping vrátil do závodů, a poté, co dokončil svůj úsek, jej Martin Fourcade (největší bojovník proti dopingu) tak trochu...srazil k zemi? Přejel mu zkrátka lyže takovým způsobem, že Loginov upadl. Většina lidí to vzala jako gesto nepřátelství vůči Loginovi, hlavně Rusové, a tak si na závěrečném ceremoniálu Loginov a "ochránce" a kapitán týmu Šipulin nepotřásli s Fourcadem rukama. Studená válka v biatlonu mohla začít.
Poznámka: text písně i název pochází z písně "To Darkness/Kripa" od Mumford & Sons


I will not speak of your sin
There is a way out for him
The mirror shows not
Your values are all shocked

But oh, my heart was fraud
I knew my weakness
So hold my hand
Consign me not to darkness


Alexandr nikdy nebyl takový sluníčkový a vysmátý typ jako Tarjei nebao Johannes, většinou ale aspoň jeden úsměv na tvář dostal. Zvlášť když si šel pro medaili.
Tentokrát se ale tvářil spíš nešťastně. Jako by bronzová medaile nebyla dostatečně dobrá.
Anebo jako by byla až příliš dobrá.
Anton ho měl šanci zastavit až na cestě k tiskovce. "Co se tak tváříš?" Poplácal ho přátelsky po tváři a toho se usmíval s takovou uklidňující jistotou, že Sašovi nezbývalo než zavřít oči a snažit se zapomenout na všechno kolem. "Máme medaili!"
Ta medaile popravdě Alexandra vůbec netěšila. Pověsili mu ji sice na krk, ale atmosféra kolem medailového ceremoniálu byla tak nevraživá, že medaile připomínala spíš oprátku než ocenění.
Antocha zase hned chvátal dávat rozhovory, jako kapitán byl nejvytíženější. "Promluvíme si pak, jo?" slíbil mu z nějakého důvodu.
Nestihl odporovat; osaměl v chodbě a nezbylo mu než odklidit se na pokoj. S medailí na krku usnul v posteli, kam se svalil ve svém závodním oblečení a bundě.


3. patro (Anton Babikov/Maxim Cvetkov)

28. března 2018 v 10:10 Drabble povídky
Protože Maxim má svou první individuální zlatou medaili :3

Název: 3. patro
Shrnutí: Cesty výtahem do jejich patra vždy uběhly moc rychle.
Varování: nic

"Připadáš si teď jako vítěz?"
Babikov bere do dlaně medaili, která Maxovi ještě pořád visí na krku, a prohlíží si ji.
"Máš svojí."
"Sluší ti."
Dveře výtahu se za nimi zavřou. Osaměli. Jako už tolikrát.
"Hrozně moc ti to přeju," pokračuje Anton rychle. Cesta výtahem byla vždycky až moc krátká. Proč spolu nemohli zrovna teď mít pokoj?
Maximovy oči měkce září. "Díky."
Zkontroluje digitální ukazatel. Jsou teprve v prvním patře.
"Ale ta stříbrná v Östersundu byla lepší," dodá s pohledem upřeným na měnící se číslici.
"Jak to?"
Výtah zastavil a dveře se s cinknutím otevřely.
"Protože ty jsi byl první."

Narozeniny 2/2 (Benedikt Doll/Simon Schempp)

26. března 2018 v 23:36 Jednodílné povídky
I am (not even) sorry. Aneb jak popsat sexuální scénu, aniž byste museli něco popisovat.

Název: Narozeniny 2/2
Shrnutí: Jak provokující Simon a oslavenec Benedikt posunuli svůj vztah zase o kus dál.
Varování: 15+ (ale je to spíš haha než ahhh); first time; awkward (to je ta ha ha část)
Poznámka: beru to tak, že jejich vztah je sice již řekněme ustálený (i když tajný), ale přece jen zatím v jakémsi poznávacím stádiu. A bez sexu. To je ta výchozí situace.

Po večeři si Benedikta (který na všechny strany rozdával úsměvy a sliby, že pořádnou párty uspořádají po návratu do Německa) odvedl na pokoj. Přece jen, zítra je další závod, potřebují spánek a klid. Takže prozatím žádné oslavy.
Zdálo se, že trenéři tenhle přístup schvalují.
Cestou si téměř nedovolil na Benedikta promluvit. Jen když čekali na výtah, dotkl se jeho ramene a poznamenal: "Vyvlíkl ses z toho dobře."

A Benni se tomu smál tak nádherně, že Simonovi celou cestu výtahem do jejich patra nezbývalo než přemýšlet, čím si zasloužil to štěstí, že může končit sezónu takhle, s nejúžasnějším člověkem na světě, s někým, koho snad možná doopravdy miluje, a jen s ním o samotě.

Na prázdné chodbě si dovolil znovu Benedikta dotknout, vzít ho za ruku, proplést své a jeho prsty.
"Určitě tu mají kamery," poznamenal Benedikt, aniž by se doteku jakkoliv bránil.
A Simon by si přál, aby to takhle mohlo být navždy. Aby mohli chodit po chodbách a držet se za ruce, aby takhle mohli přijít do jídelny, k bufetu, do baru, do hospody. Na závod. Mohli by takhle startovat v masáku, kdyby náhodou stáli na startu vedle sebe. A to on už by se postaral, aby to vyšlo.
Mohli by spolu žít. Ne jenom takhle na pokoji. Ne jenom v průběhu poháru. Ne jenom přes zimu.
Copak by nebylo možné propojit ta dvě roční období, která pro ně existovala, do jednoho života?
Zmáčkl Benediktovu ruku ještě pevněji. Ještě ne, ještě se nemůže poddávat citovým výlevům, ještě je na to brzo.
Odemkl čipem a vešli na pokoj. Když za sebou zavřeli a Simon rozsvítil, povšiml si patrného zklamání na Benediktově tváři.
Trochu se ho to dotklo. "Co je?"

Narozeniny 1/2 (Benedikt Doll/Simon Schempp)

25. března 2018 v 20:01 Jednodílné povídky
Je to vlastně téměř jednodílná povídka (rozdělená na dvě části pouze proto, že Benni měl narozeniny už včera a já to celý měla vydat už včera, ale nějak jsem se zasekla). To zaprvé. Zadruhé - musím se naučit psát odvážnější scény :D Já je mám v hlavě, ale nemůžu se donutit k jejich napsání tak, aby to nebylo trapné a směšné (ačkoliv zrovna v téhle povídce bude všechno trapné i směšné zároveň). Takže je tohle jakási snaha o kompromis, něco mezi.

Název: Narozeniny 1/2
Shrnutí: Jak provokující Simon a oslavenec Benedikt posunuli svůj vztah zase o kus dál.
Varování: 15+ (ale je to spíš haha než ahhh); first time; awkward (to je ta ha ha část)
Poznámka: beru to tak, že jejich vztah je sice již řekněme ustálený (i když tajný), ale přece jen zatím v jakémsi poznávacím stádiu. A bez sexu. To je ta výchozí situace.

Všechno začalo už ráno, kdy ho Simon budil lehkými polibky na tvář.
"Kdo má dneska narozeniny?" šeptal a jeho teplý dech šimral a vyvolával tichý smích.
"No kdo?" odpovídal Doll a čekal, s jak originální odpovědí Simon přijde.
"No ty."
To nebyl zrovna vrchol kreativity, ale Benedikt mu to nevyčítal. Ranní polibky by byly skvělé v jakýkoliv jiný den.
"Tak co mi dáš?" zeptal se, sotva otevřel oči a viděl nad sebou Simonovu tvář.
"To uvidíš večer. Jen všem řekni, že seš unavenej a že nechceš žádný oslavy. A pak zůstaneme spolu tady." Palci mu přejíždí po lícních kostech a každou chvíli se skloní, aby mohl políbit jeho rty. Nebo koutek úst. Nebo bradu. Nebo špičku nosu.
Došlo mu, jak málo času mají.
Je třeba jednat.
Benedikt se jen usmívá. Sotva se probudil, už rozdává úsměvy. V koutcích očí má ještě ospalky a sotva se rozkoukal, ale jeho ruce si už našly cestu zpod peřiny k Simonovu tělu. "To zní slibně."
"Budeš si muset počkat."

Movie Night (Benedikt Doll/Simon Schempp)

22. března 2018 v 20:58 Jednodílné povídky
Možná jsem úchyl, ale uznejte, že tihle dva si za to můžou sami.


IDIOTEN (a mělo by to být vytesaný ve skále zlatými písmeny)

Název: Movie night
Shrnutí: Filmový večer v Ťumeni
Varování: toť otázka
Poznámka: established relationship a dva idioti, kteří se dívají na film v jedné posteli ;)

"Nedělej, že tě to tak zajímá." Doteky se z rukou a hrudi přesunuly níž, ale stále se cudně skrývaly pod peřinou a nepřesunuly se na holé tělo. "Stejně jsi ten film viděl už nejmíň stokrát."
"Jen dvakrát."
"I to je moc."
Teprve když se i jejich rty spojí, dovolí se Simon posunout iniciativu dál. Převalí se plně na bok a opřený o loket se naklání nad Bennim. "Měl bys spát."

Olympiáda 2/?

21. března 2018 v 22:48 Olympiáda

Třiadvacátý leden se do Antonovy paměti zapsal tím nejčernějším možným písmem. Obtaženým. A ještě s dvojitým podtržením.
Nejdřív všem těm zprávám nevěřil. Jenže dostával další a další, zasypávaly ho a zahlcovaly, a jemu nezbývalo než odložit mobil a vypnout své virtuální spojení se světem.
Chvíli jenom konsternovaně ležel na posteli.
Takže do Koreje se nejede?

Olympiáda 1/?

20. března 2018 v 9:39 Olympiáda


Shrnutí: Zdálo se, že všechna světla Pchjongčchangu září. Ale ne pro ně.
Varování: ER (established relationship); 15+; angst
Období: přibližně od ledna do března 2018

Chanty (Benedikt Doll/Simon Schempp, Tarjei Boe/Emil Hegle Svendsen)

18. března 2018 v 22:42 Jednodílné povídky
Když tu máme téměř konec sezóny, chce to něco...trochu jiného.

Název: Chanty
Shrnutí: Chanty bylo vždycky trochu odlišné od ostatních etap světového poháru.
Varování: 15+


Chanty-Mansijsk se od ostatních etap světového pohár lišil. Bylo na něm něco zvláštního, exotického, ruského, vzdáleného a neznámého. Ťumeň přitom byla jen jednou z dalších etap svěťáku; ale v Chanty se většinou končilo a díky tomu se z téhle štace stal pojem.
Byl tu konec poháru. Ti nejlepší dostávali svoje křišťálové glóby. Konala se závěrečná párty. Všichni mohli přijít. Všichni se přátelili. Bylo to poslední rozloučení v sezóně. Stal se z toho hezký zvyk - odjet poslední závody a pak se neskutečně opít s kolegy a rivaly ze závodů.
Co se stane v Chanty, zůstane v Chanty. To všichni věděli. Tak mohl na párty kdokoliv tancovat s kýmkoliv. Svendsen si mohl do svého obráceného glóbu lít šampaňské a nabízet ho kolegům z týmu; Bjoerndalenovi nevadilo, když někdo začal tancovat s Darjou, a všichni se svorně mačkali mezi svými rivaly, techniky a trenéry, protože nikdo nechtěl při takové slávě přijít zkrátka.

Jenže poslední roky Chanty-Mansijsku nepřály, a tak se ze závěrečných večírků stala spíš parodie sebe sama.
Bylo na tom vlastně něco smutného, když hudba hrála a nikomu se nechtělo jít tancovat. Parket zel prázdnotou. Vypadalo to, že dneska se všichni rozhodli raději opít. Svendsen svým úsměvem okouzloval alespoň deset sportovkyň, namačkaných kolem jeho stolu. Tentokrát neměl žádný glóbus, do kterého by si mohl nalít pití, ale vystačil si s obyčejnou lahví šampaňského. Nápisu na ní nerozuměl, stejně tak se nevyznal v nápisech na zdech a plánech objektu, ve kterém se večírek konal. Neuměl rusky a nestaral se, co by to mohlo být - byl v klidu a v pohodě, obklopený oddanými fanoušky, kteří jeho schopnosti nezpochybňovali, a to mu stačilo ke štěstí.

Kapitolové povídky

16. března 2018 v 22:26 O blogu
(zdejší informace se budou v průběhu psaní a zveřejňování povídek měnit)


Pár: Tarjei Boe/Emil Hegle Svendsen
Shrnutí: Tarjei měl vždycky pocit, že Emila miloval daleko víc, než Emil jeho.
Poznámka:




Název: Olympiáda
Pár: Anton Babikov/Maxim Cvetkov
Shrnutí: Zdálo se, že všechna světla Pchjongčchangu září. Ale ne pro ně.
Poznámka: 15+, angst
Období: odehrává se přibližně od ledna do března 2018



Pár: Simon Schempp/Benedikt Doll
Shrnutí: Probudil se o pár euro lehčí. A zamilovaný.
Poznámka: fluff



Název: Vlogger
Pár: Anton Babikov/Maxim Cvetkov
Shrnutí: Když Maxim začal s vlogováním, netušil, jak moc tím zkomplikuje sobě a Antonovi život.
Poznámka: 15+



Název: 2017/2018
Pár: Emil Hegle Svendsen/Tarjei Boe; Anton Babikov/Maxim Cvetkov; Anton Babikov/Anton Šipulin; Anton Šipulin/Alexandr Loginov; Benedikt Doll/Simon Schempp
Shrnutí: Jednotlivé etapy světového poháru. Jednotlivé páry. Jednotlivé vzpomínky.
Poznámka: 15+, d/s

Proč shipovat biatlonisty?

15. března 2018 v 0:25 O blogu
Hloupá otázka, že?

Biatlon je neskutečně zajímavý sport. Napsala bych až "vzrušující", ale to by bylo možná přehnané. Nebo ne?
Máme tu sport, kde nejde jen o rychlost - jako v tolika jiných, obyčejných, nudných sportech - ale i o schopnost koncentrace a určité psychické odolnosti při střelbě. Musíte být rychlí na lyžích, ale zároveň to nesmíte přepísknout, abyste pak dokázali zklidnit dech a tep na střelnici. A trefit se. Třeba při tepové frekvenci přes 150 tepů za minutu.
Navíc biatlon může být jak individuální, tak týmový. Máme individuální závody, sprinty, stíhačky, hromadné starty - a štafety. Takže se všechno kombinuje se vším, od všeho je tu něco. Proto ho mám ráda.

A co sami biatlonisté? Ti jsou třešničkou na dortu (a potěšením pro oko) ;) Zde jsou tedy důvody, proč biatlonisty shipovat (i s příklady fotografií a gifů, které jsou pro slash jako dělané).

1. Napětí, stres, sport, rivalita

Ano, tohle všechno je stejné u jakýhkoliv sportovních shipů, ale jak jsem psala - biatlon je velmi nepředvídatelný, úspěch se skládá z mnoha a mnoha drobných kousků, a ne vždy to vyjde. Ale právě tohle prostředí vytváří tak vhodný prostor pro shipování a slash. Zvlášť když jsou někteří biatlonisté velcí soupeři - anebo naopak velcí přátelé ;) Hlavní ale je, že i ti velcí rivalové se většinou dokáží spřátelit alespoň na závěrečné párty.

(sice Emila s Antonem Šipulinem neshipuju, ale tenhle obrázek je dost inspirující)

A protože (většinou) jsou velmi sportovní.


2. Psychicky náročné situace

Když jste ve štafetě, která si dělá zálusk na medaili, a vy pokazíte střelbu a pošlete svůj tým na trestný okruh, nejste na tom asi zrovna psychicky v pohodě. A pak potřebujete nějakého obětavého kolegu, který vás utěší. Chápete, kam tím mířím? Yeah.

Třeba když Anton Babikov nezvládl uhájit první místo v posledním úseku štafety v Ruhpoldingu 2017. Chudinka. V cíli se doslova zhroutil a to, jak ho jeho kolegové z týmu pak prakticky odtáhli, bylo velmi dojemné. Ale od toho zkrátka ona pověstná ruská "sborná" je, ne?


Asi nejhezčí (spíš nejsmutnější) moment ukazující přesně tenhle aspekt biatlonového shipování je norská štafeta v Soči na olympiádě 2014. Svendsen jel na posledním úseku, všichni počítali s vítězstvím Norska, a on pokazil poslední položku - a Norsko nakonec nezískalo vůbec žádnou medaili, skončilo čtvrté. Takže co se dělo po závodě? Tohle:

Utěšování od bratrů Boeových

A hlavně od Tarjeie (pochopitelně):




A shipeři můžou jen dumat, co asi tak Tarjei říká.


3. Protože si rádi gratulují a oslavují své úspěchy (objímáním, pokud možno)




4. Protože se neustále navzájem dotýkají (a protože kdykoliv má jeden například ruku na tom druhém na fotografii, shipuju je)

To je snad bez komentáře <3



(a protože někdy je to možná až trochu awkward)

(a jindy je to prostě cute)

(a jindy si k jednoduché fotce můžete domyslet příběh - například že Max drží Antona kolem ramen majetnicky...)

(tohle ani nepotřebuje vyjádření)


5. Protože jsou spolu na pokoji v dost malém prostoru (a často v jedné posteli)

A protože mám to štěstí, že většinou shipuju lidi, kteří spolu skutečně bydlí na pokoji....(anebo je naopak shipuju proto, že jsou spolu na pokoji?) Vidíte ty manželský postele? Hm... To je materiál...


Jako Tarjei a Emil...

...nebo Benni a Simon...


Idioten.

6. Protože se spolu neustále fotí, označují se v insta-stories a tak dále...

Bůh ochraňuj instagram, protože toho materiálu tam - !

Jako třeba dva Antoškové...♥

...kteří spolu mimochodem taky jednou vařili v přímém insta-přenosu (a pak je nemilujte)

A je toho samozřejmě mnohem, mnohem víc - bohužel ne všechny slashoidní fotky z insta-stories jsem si uložila, ale pamatuju si jich dost... Třeba když Babikov na insta-story přidal fotku nějakých sponzorských sušenek s popiskem "@maximcvetkov přijď na pokoj, nakrmím tě" - a na ruských fanfic stránkách na to někdo napsal povídku (18+) ;))


7. Protože mimo trať jsou to prostě lovely idiots

Jak jste si možná všimli, v menu na levé straně se nachází série malých fotek s nadpisem "lovely idiots". To vůbec není myšleno v negativním slova smyslu. Oni skutečně jsou lovely idiots.







...protože i Johannes si dělá legraci, že Tarjei a Emil se vzali...






...protože i Svendsen musel uznat, že některý videa jsou přinejmenším zavádějící...


...a protože se na sebe takhle dívají...

...ale Tarjei s Emilem v tom nejsou zdaleka sami. The end.