Narozeniny 1/2 (Benedikt Doll/Simon Schempp)

25. března 2018 v 20:01 |  Jednodílné povídky
Je to vlastně téměř jednodílná povídka (rozdělená na dvě části pouze proto, že Benni měl narozeniny už včera a já to celý měla vydat už včera, ale nějak jsem se zasekla). To zaprvé. Zadruhé - musím se naučit psát odvážnější scény :D Já je mám v hlavě, ale nemůžu se donutit k jejich napsání tak, aby to nebylo trapné a směšné (ačkoliv zrovna v téhle povídce bude všechno trapné i směšné zároveň). Takže je tohle jakási snaha o kompromis, něco mezi.

Název: Narozeniny 1/2
Shrnutí: Jak provokující Simon a oslavenec Benedikt posunuli svůj vztah zase o kus dál.
Varování: 15+ (ale je to spíš haha než ahhh); first time; awkward (to je ta ha ha část)
Poznámka: beru to tak, že jejich vztah je sice již řekněme ustálený (i když tajný), ale přece jen zatím v jakémsi poznávacím stádiu. A bez sexu. To je ta výchozí situace.

Všechno začalo už ráno, kdy ho Simon budil lehkými polibky na tvář.
"Kdo má dneska narozeniny?" šeptal a jeho teplý dech šimral a vyvolával tichý smích.
"No kdo?" odpovídal Doll a čekal, s jak originální odpovědí Simon přijde.
"No ty."
To nebyl zrovna vrchol kreativity, ale Benedikt mu to nevyčítal. Ranní polibky by byly skvělé v jakýkoliv jiný den.
"Tak co mi dáš?" zeptal se, sotva otevřel oči a viděl nad sebou Simonovu tvář.
"To uvidíš večer. Jen všem řekni, že seš unavenej a že nechceš žádný oslavy. A pak zůstaneme spolu tady." Palci mu přejíždí po lícních kostech a každou chvíli se skloní, aby mohl políbit jeho rty. Nebo koutek úst. Nebo bradu. Nebo špičku nosu.
Došlo mu, jak málo času mají.
Je třeba jednat.
Benedikt se jen usmívá. Sotva se probudil, už rozdává úsměvy. V koutcích očí má ještě ospalky a sotva se rozkoukal, ale jeho ruce si už našly cestu zpod peřiny k Simonovu tělu. "To zní slibně."
"Budeš si muset počkat."



Nakonec to byl stejně Simon, kdo se večera nemohl dočkat. Benedikt byl příliš zaneprázdněný přijímáním gratulací od všech lidí z týmu a okolí, a on ho musel vtáhnout zpátky na pokoj, aby získal alespoň nějaký čas.
"Deset minut," vydechl Benedikt, když mu Simon dovolil alespoň na chvíli mezi zuřivě útočnými polibky dýchat. "Pak musíme jít."
Dobře cílený dotek přímo mezi nohy vyloudil z Benedikta překvapený vzdech.
"No tak," napomenul Schemppa a snažil se usměrnit jeho nenechavou ruku.
Jenže Simon se nevzdával. "Takhle ti to sluší nejvíc," připomínal mu přímo do ucha, zatímco jeho ruka šikovně pracovala na úplně jiném místě.
"Deset minut," opakoval Benedikt, ale tentokrát už jen vláčně a odevzdaně. "A převlíkat se nebudu," dodal s přidušeným smíchem, když zabořil tvář do Simonova ramene v těsném objetí.
"Tak to ti bude muset stačit tohle."
Simon nevěděl, jaké tradice mají před závodem ostatní. On a Benedikt zavedli svůj vlastí rituál.
Z líbání se ale najednou stalo něco víc.
"Tohle mi nedělej," varoval ho Benedikt laškovně, když se pod prvním dotekem celé jeho tělo stáhlo a on sám vypadal připravený k odvetnému útoku.
Jenže Simon neměl v úmyslu skončit, dokud sám nebude chtít. Našel si cestu k okraji jeho přiléhavých kombinézových černých kalhot a jeho dlaň vklouzla dovnitř jako nic. Už v tu chvíli si dovolil uklidňující šepot. "Jaký to je? Nějaká ta čtvrthodinka do startu a ty se tu necháš honit týmovým kolegou."
Benediktův samolibý úsměv mu zmrzl na rtech. "Nech toho," varoval Simona znovu.
Nemělo to žádný efekt. Simon pokračoval v započaté práci. "Jak se cítíš?"
"Dobře," odpovídá se snaživě sebevědomým úsměvem. Jeho hlas ale nedokáže zakrýt vzrušení, které prostupuje jeho celým tělem a které má na svědomí mimo jiné i ta nenechavá ruka, co se vecpala do jeho kombinézových kalhot jako vetřelec. "Jen kdybych - kdybych - "
Prudce chytí Simona za tu provokatérsky svobodnou ruku. " - kdybych nemusel…myslet na jiný věci."
Simonovi stačí ten pohled. To, jak špatně se Benedikt dokáže ovládat, když se někdo jiný ujme iniciativy. To, jak strašně citlivý je na některé doteky. To, jak se v nich vyžívá. Jak jim vychází vstříc.
Jak i tu jeho nenechavou ruku ve své podstatě tlačí dál, níž.
"Deset minut je na tebe moc," provokuje dál Simon. Jeho hlas přechází do udýchaného mámivého šepotu.
Benedikt po něm výsměšně střelí pohledem. "Proč tvoje prsty takhle nepracujou na spoušti?"
Vzájemné urážky jsou jen láskyplné.
Jenže když Simon ruku zase vytáhne a s provokativním otřením o Benniho stehno ustoupí, Benediktův hlas se změní na zavrčení. "No tak, no tak, co to je?"
Simon si s úsměvem významně poklepe na zápěstí. "Fourcade už stepuje na startu."
Benedikt potlačí touhu praštit ho něčím po hlavě. Musí nějak zaměstnat ruce, začne si tedy upravovat oblečení a snaží se zklidnit rozbouřené emoce. "Hajzle," sykne se skloněnou hlavou. Simon se jen usměje a ochotně mu pomáhá s narovnáváním dresu.


"Závod teda nic moc, co?" neodpustí si pak, když se potkají v šatně.
Benedikt po něm střelí pohledem, který může znamenat cokoliv od touhy dát mu facku po touhu políbit ho před celým realizačním týmem.
"A kdo za to může?" odsekne naoko naštvaně.
"Ten, kdo si neumí pohlídat výstřely. Pět ran mimo…" Zavrtěl hlavou.
"Ty máš co říkat," ušklíbl se Benedikt.
Z místnosti odcházeli spolu.
"Doufám, že mi vynahradíš to poledne."
"Doufám, že Erik a Arnd spíš se špuntama do uší."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 25. března 2018 v 22:22 | Reagovat

Simon je provokatér doufám že mu to Benedikt brzo vrátí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama