Narozeniny 2/2 (Benedikt Doll/Simon Schempp)

26. března 2018 v 23:36 |  Jednodílné povídky
I am (not even) sorry. Aneb jak popsat sexuální scénu, aniž byste museli něco popisovat.

Název: Narozeniny 2/2
Shrnutí: Jak provokující Simon a oslavenec Benedikt posunuli svůj vztah zase o kus dál.
Varování: 15+ (ale je to spíš haha než ahhh); first time; awkward (to je ta ha ha část)
Poznámka: beru to tak, že jejich vztah je sice již řekněme ustálený (i když tajný), ale přece jen zatím v jakémsi poznávacím stádiu. A bez sexu. To je ta výchozí situace.

Po večeři si Benedikta (který na všechny strany rozdával úsměvy a sliby, že pořádnou párty uspořádají po návratu do Německa) odvedl na pokoj. Přece jen, zítra je další závod, potřebují spánek a klid. Takže prozatím žádné oslavy.
Zdálo se, že trenéři tenhle přístup schvalují.
Cestou si téměř nedovolil na Benedikta promluvit. Jen když čekali na výtah, dotkl se jeho ramene a poznamenal: "Vyvlíkl ses z toho dobře."

A Benni se tomu smál tak nádherně, že Simonovi celou cestu výtahem do jejich patra nezbývalo než přemýšlet, čím si zasloužil to štěstí, že může končit sezónu takhle, s nejúžasnějším člověkem na světě, s někým, koho snad možná doopravdy miluje, a jen s ním o samotě.

Na prázdné chodbě si dovolil znovu Benedikta dotknout, vzít ho za ruku, proplést své a jeho prsty.
"Určitě tu mají kamery," poznamenal Benedikt, aniž by se doteku jakkoliv bránil.
A Simon by si přál, aby to takhle mohlo být navždy. Aby mohli chodit po chodbách a držet se za ruce, aby takhle mohli přijít do jídelny, k bufetu, do baru, do hospody. Na závod. Mohli by takhle startovat v masáku, kdyby náhodou stáli na startu vedle sebe. A to on už by se postaral, aby to vyšlo.
Mohli by spolu žít. Ne jenom takhle na pokoji. Ne jenom v průběhu poháru. Ne jenom přes zimu.
Copak by nebylo možné propojit ta dvě roční období, která pro ně existovala, do jednoho života?
Zmáčkl Benediktovu ruku ještě pevněji. Ještě ne, ještě se nemůže poddávat citovým výlevům, ještě je na to brzo.
Odemkl čipem a vešli na pokoj. Když za sebou zavřeli a Simon rozsvítil, povšiml si patrného zklamání na Benediktově tváři.
Trochu se ho to dotklo. "Co je?"


"Čekal jsem…nějaký překvapení," připustil Benedikt. "Něco jako ve filmu." Ale už se znova usmál a s tím nepohlcujícím úsměvem, při kterém roztomile přivíral oči, pokračoval: "Výzdobu, květiny, svíčky a tak. Na co jsi balil holky?"
"Na narozeninový překvapení rozhodně ne," zamumlal. "Nějak mě to - jako napadlo, ale pak je zase těžký tohle všechno zorganizovat… Pořád sem někdo leze a tak…"
Přiložil čip k vnitřnímu čidlu a ozvalo se klapnutí zámku.
Benediktovy rozesmáté oči ho pečlivě pozorovaly. "Teď už nepoleze," okomentoval to.
"Snad ne."
A pak bylo ticho. Musel to být opět Benedikt, kdo začal. "No? A co teď s načatým večerem?"
Pořád stáli kousíček od sebe, v zamčeným pokoji, s příslibem možná i několika hodin o samotě.
Měl bych se na něj teď vrhnout, ne? Vrhnout se na něj a líbat ho, couvat s ním ke zdi, pokud možno k nějaké nižší skříni nebo ke stolu, možná k posteli, a tam ho posadit, začít mu rvát dolů mikinu a tričko a celou dobu se o něj otírat a něco vzrušeně šeptat -

Jeho ranní a odpolední sebevědomí bylo pryč. Před závodem byl připravený dotáhnout věci do konce, a teď, když přišla ta skutečná chvíle, ho popadla šílená nervozita.
Proč nemohl radši Benediktovi koupit nějaký normální dárek a vyhnout se téhle situaci?

"Odtáhl jsi mě od gratulantů," upozornil ho Benedikt hravě. "A něco jsi mi slíbil. Víš, jak nepříjemný bylo jít na start v takovým stavu? Myslel jsem, že budu muset padnout do sněhu, abych se trochu zchladil."
Neodolatelný úsměv z těch slov udělal vražedný nástroj. Simonův ostych šel stranou. Jestli ho i Benedikt chce tak moc, jako on právě teď jeho, v čem je problém?
Udělal prudký krok k Bennimu a přitiskl své rty na jeho s potlačovanou hladovostí, která ho sžírala nejen od předzávodního zahřívacího kola, ale celou dobu, co k Benediktovi něco cítil. To už se zdálo jako věčnost.
"Myslel jsem," vydechl posléze, "že bychom se dneska mohli konečně posunout…"
"Sex?"
Simon zrudl.
Benedikt mu prohrábl vlasy, které jako vždy odstávaly. "Sluší ti to, když se červenáš. A když se nedokážeš vyjádřit. Celej den provokuješ a nakonec ani nezvládneš říct, co chceš?"

Jako by se odpolední situace opakovala v zrcadlovém provedení - Benedikt stáhl zip mikiny od Simonva krku až dolů, k pásku kalhot, a stejně obratně jako si poradil se zipem vrchního dílu oblečení se pustil do kalhot.
S tím si ale víc pohrál. Jeho ruce a prsty se daleko víc zajímaly o látku spodního prádla než o džíny; s nimiž se vypořádal velmi rychle. Tvář přitom zabořil do Simonova krku, který začal systematicky pokrývat polibky, vlhkými od nasliněných rtů. Zanechávaly vlhkou cestičku, vystavenou jeho vlastnímu dechu, a Simonova reakce byla jediná - zaklonění hlavy a poskytnutí ještě lepšího přístupu ke krku.

Musel ale nějak zaměstnat ruce, které se mu z přemíry vjemů a emocí samovolně roztřásly, cítil chlad i horkost zároveň, a jediným možným řešením bylo přitáhnout si Benedikta blíž, uchopit jej silně kolem pasu a nechat se jeho tělem zahřát a polaskat zároveň.
Někde vzadu v hlavě se ozýval varovný hlas a připomínka toho, že ještě něco musí říct, že nemůže úplně vypnout a nechat Benedikta, ať dělá, cokoliv se mu zachce.
"Něco jsem koupil," vydechne v jedné volné chvíli, kdy se mu zrovna nechce křičet ani šeptat a vzdychat. "Počkej."
Odtrhne se od blonďáka a hned ho to táhne zpět, chybí mu to teplo, chybí mu jeho rty a jazyk a nádechy a ruce, které už se dostaly jak do kalhot, tak do spodního prádla - je bez něj jen polovičatý, nemůže ho opustit docela, a tak ho táhne za sebou směrem k posteli, drží ho za ruku, ne za dlaň, ale horlivě a uspěchaně za loket. Pustí ho, až když jsou u postele. Když se skloní k zásuvkám nočního stolku, cítí, jak se na něj Benedikt zezadu tiskne, jak se jeho erekce, stále ještě skrytá v kalhotách, lepí na jeho zadek, a ze všech myšlenek, co mu víří v hlavě, vyvstává jen jediná - bože, jak rychle to všechno jde!
Benedikt neustává v polibcích, nyní kladených na zadní část krku a na obratle, a Simon ho musí přerušit až dalšími "Počkej, počkej."
V ruce má balíček kondomů a gel v malé tubě.

Benedikt vyměnil svůj úsměv za zadýchaný a soustředěný výraz. "Skvělý," komentuje to jenom a chce se zase vrhnout na Simonův krk a na jeho bradu a rty, ale Simon se odtahuje, přestože jinak jeho tělo odpovídá vstřícně.
"Benni… Fakt to chceš? I jako dárek, i jako…další stupeň vztahu?"
Nemůže popadnout dech. Ani nechce; nejradši by, aby ho Benedikt dusil svými rty a mučil svým dotykem, ale musí si ještě urovnat pár věcí -
"Jasně."
"A chceš být nahoře?" Prakticky mu balíček i tubičku nutí do rukou, ale Benedikt ho místo toho drží za boky a tváří se trochu zmateně.
"Já?"

Simona ani nenapadlo, že by o tomhle mohl být pochyb. "Ne?"

Benedikt mu nedává moc času na rozmyšlenou, jeho dlaně jsou všude po Simonově těle, svléká mu tričko a stahuje kalhoty, zatímco on sám je ještě stále oblečený, a doprovází to stále hlasitějšími a nedočkavějšími nádechy a výdechy. "Chci, aby sis mě vzal ty. Přece," argumentuje s přeskakujícím hlasem a ta touha v něm by Simona mohla přesvědčit k čemukoliv, "si tohle nenechám ujít."
Provokativně ho hladí přes spodky, ale sám je ve tváři rudý.
Možná je to horkem v pokoji.
Možná je to zářivkami.
Musí jednat rychle, tohle nepůjde dlouho vydržet.

Oblečení z Benedikta serve během několika vteřin, a Benni mu v tom ochotně pomáhá.
"Na posteli, jo?" ujišťuje se ještě.
Nechce vůbec nic pokazit, nejraději by tenhle moment zakonzervoval navždy, navždy a navždy, a spolu s ním i své pocity a myšlenky.
Pořád se třese. Nedočkavostí, strachem, přemírou emocí. Přemírou lásky.
"Miluju tě," zašeptá, když se sám konečně odhodlá k polibku.
Benedikt ho zatahá za vlasy, leží pod ním, nahý, zabořený v pečlivě nastlaných, tlustých peřinách.
"Já tebe taky."

S každou vteřinou miloval Benedikta víc a víc, cítil se, jako by se jeho srdce nafukovalo, aby bylo schopné pojmout všechen ten cit. A přitom to není jen platonický cit, ne, teď je všechno až moc reálné, teď, když jsou skutečně jedno tělo. Centimetr po centimetru.
Připadá si nemotorně a hloupě. Sotva dokázal rozbalit kondom. Je mu snad šestnáct?
Jde to pomalu. Neví, kolik gelu je potřeba, neví, jak prudce nebo rychle se může pohnout, je bezradný a cítí se přitom dobře. Jaký byl vlastně sex s holkama?

Možná by to šlo líp, kdyby věděl, co dělá.

Benni se drží statečně; snaží se usmívat, ale ruce ho zrazují, křečovitě se drží deky.
To poslední, co by Simon chtěl, je mu nějak ublížit. A zítra to vysvětlovat trenérům.
"Miluju tě," šeptá mu konejšivě do koutku úst. Je rád, že nechali rozsvíceno. Takhle si mohl ten pohled vychutnat. Zvlášť jeden moment, který se mu, jak doufal, vryl pevně do paměti - když Benedikt pod návalem prvotních pocitů, ať už příjemných nebo nepříjemných, zaklonil hlavu a se zavřenýma očima zavzdychal - ne, on přímo zasténal.
Tak nějak to přece vždycky vypadalo ve filmech. A Simon měl filmy rád.
"Dobrý?" ujišťuje se.
Tou nejupřímnější odpovědí mu je, když se Benediktovy ruce zbaví zoufalého úchopu peřiny a místo toho vyšplhají na Simonovy boky. To nepotřebuje žádné dovysvětlení.

V místnosti je ticho, nemůže být slyšet nic víc než drobné zašustění peřiny a tlumené vzdechy a občasný mlaskavější polibek. Žádné laciné vzdychání, žádná vrzající postel. Jejich pohyby jsou sice s každým okamžikem plynulejší, ale stále zůstávají poněkud vláčné, mírné, nijak agresivní nebo útočné.

Proč tohle neudělali už dávno?

Benediktovi se vrátila do tváří barva a do očí záře. Přitáhl si Simona k sobě dolů, na své tělo, uchem ke rtům, které horečnatě šeptaly to jediné, na co teď mohl myslet.
"Chtěl bych, abys mě šukal do bezvědomí."
Ten šok z naprosté změny přístupu měl vytoužený účinek.
Vážně to řekl?
Jeho Benedikt, malý, blonďatý, roztomilý, s dětinsky naivní tváří a s nádherným úsměvem a potměšilýma očima -

Těch vjemů je najednou moc.

Zaboří svou tvář do ohybu mezi Benediktovým krkem a ramenem a tiše zaskučel.
"Kurva - promiň, promiň…" Slastná křeč ještě ani neustala. "Já jsem - bože…"
Uvolnění je příjemné. Ale kolik mu sakra je, že se nedokáže ovládat?
Omluvně líbá Benniho do rozcuchaných vlasů a sotva popadá dech. "Ty seš provokatér."
"Ještě jsme neskončili," upozorňuje ho Benedikt významně. "Svůj dárek chci do konce."
"Neboj - o to se postarám."

A to už mohl být v roli provokatéra zase on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Remy Remy | Web | 28. března 2018 v 23:20 | Reagovat

*tleská*
Hrozně hezky napsané :D. Jak první tak i druhá část.
Popsaný/nepopsaný to bylo úžasně <3. Podle mého tam byla všechno vysvětleno dost dobře :D
Ps:Nedivím se, že následující závod dojel Simon tak špatně :D :D :D

2 Biathlon Slash Biathlon Slash | Web | 28. března 2018 v 23:40 | Reagovat

[1]: Děkuju, tohohle si hrozně moc vážím :D Snažím se najít nějaký styl popisování sexuálních scén aniž by to sklouzávalo vyloženě k pornu XD
Chudák Simon, asi ho to rozhodilo - ale zase Benni naopak zvládl pak závod velmi dobře :3

3 Remy Remy | 29. března 2018 v 0:06 | Reagovat

Mně se líbí tenhle styl :3
Přesně :D. Hezky si to prohodili

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama