Olympiáda 2/?

21. března 2018 v 22:48 |  Olympiáda

Třiadvacátý leden se do Antonovy paměti zapsal tím nejčernějším možným písmem. Obtaženým. A ještě s dvojitým podtržením.
Nejdřív všem těm zprávám nevěřil. Jenže dostával další a další, zasypávaly ho a zahlcovaly, a jemu nezbývalo než odložit mobil a vypnout své virtuální spojení se světem.
Chvíli jenom konsternovaně ležel na posteli.
Takže do Koreje se nejede?

Čekal, že mu někdo ze známých zavolá. Nebo aspoň napíše. Čekal na Antona staršího, na Ljochu, na Maxe… A nikdo z nich se neozval.
Zato volal Trifanov. A psal mu Guberněv. A pak ještě milion dalších lidí, se kterými se znal jen málo a o kterých ani nevěděl, jaké funkce vykonávají; ale všichni po něm chtěli reakce a komentář. Jak se teď cítíte? Je to podle vás spravedlivé? Ozval se vám někdo z kolegů? Chcete toto rozhodnutí nějak komentovat? Máte nějaké další informace?
"Zatím nemám moc informací, všechno okomentuji později. Teď je všechno zmatené a nejasné." To bylo to jediné, co mohl říct.
Po chvíli přecházení po bytě se vrátil k mobilu - jeho komentář už byl zveřejněný na vícero stránkách a většinou ho doprovázela nějaká nejmíň rok stará fotografie, kde se tvářil, jako by mu ulítly včely.
Tentokrát převládl vztek nad šokem.
A tentokrát převzal iniciativu on. Zkusil zavolat všem, na koho si v tu chvíli vzpomněl, ale zvedl to jen Alexej, který navíc na Antonův uražený tón reagoval pokrčením ramen - tak si to alespoň Anton představoval - a rezignovaným "A co mám teď dělat?"
"Nemluvil jsi se Šipulinem nebo Maxem?"
"Ne. No, psal mi Max. Ty to nevíš? Narodil se mu syn. Tak myslím, že je v nemocnici s manželkou."
Anton nedokázal potlačit pohrdlivé odfrknutí.
"Co je?" ptal se Ljocha zmateně.
"Mně nezavolal."
"Má toho hodně. Ale zrovna v tak hnusnej den…to je takový štěstí v neštěstí."
"To teda."
Nový pocit, který se usídlil v Antonově srdci, neměl nic společného ani s olympiádou, ani s šokem. To už byla jen prostá žárlivost.
"Zkusím se mu dovolat," slíbil napůl Aljochovi a napůl sobě.
To se mu podařilo až o několik hodin později. Mezitím už znal další věci a podrobnosti, co se týkalo Koreje.
"Maxi," vydechl s ulehčením, když se na druhém konci ozval známý hlas. S telefonem u ucha si lehl na postel, chtěl se uklidnit, chtěl se nechat unášet Maxovým mírným hlasem.
Jenže Maxův tón byl tentokrát spíš unavený než uklidňující.
"Nemám moc času."
"Víš o tom?"
Cvetkov si povzdechl. "Jo vím. Ale teď - "
"Nikam nás nepustěj! Jako by jim nestačila ta vlajka!"
"Antocho. Já tohle teď nemůžu…a nechci řešit."
"Já vím. Proč jsi mi taky nezavolal nebo nenapsal?"
"Já teď nemůžu, chápeš, ne?"
"Co na tom mám chápat? Proč Ljochovi napíšeš a mně ne?"
"To je něco jinýho."
"Jo? A bavit se se mnou taky nebudeš?"
"Nemůžu. Dokážeš to pochopit? Já jsem teď…šťastnej. Jsem tu a jsem šťastnej. Na olympiádu kašlu."
Nastalo ticho.
"Promiň. Nekašlu, ale…tohle je důležitější. Tady teď musím být, a s olympiádou - ať se děje co se děje… stejně to teď nijak neovlivníme."
Když Anton opět nijak nereagoval, Max si znova povzdechl. "Vždycky jsi říkal, že to chápeš, že rodina je svatá. Promiň, ale budu muset končit. Zavolám ti, až budu mít víc času. Drž se."
"Jak ho pojmenujete?"
"Mark. Už jsme se na tom dohodli dřív."
"Mark Maximovič?"
"No jo."
V Maximově hlase byla najednou taková láska a rozněžnělostt, jakou Anton předtím neslyšel.
Znovu se vrátil ten bezmocný vztek - protože Maxim má rodinu, protože je s manželkou a se synem, protože i Aljocha je se svojí rodinou, a Šipulin určitě taky, všichni mají svoje rodiny, které je teď mohou utěšovat a držet s nimi, jenom on nemá nikoho, a jediný člověk, který by s ním mohl nynější trable sdílet, se od něj odtahuje.
"To svojí manželku najednou tak hrozně miluješ, nebo se umíš skvěle přetvařovat?"
To byl krok přes čáru. Měl nepsanou dohodu. Manželství a rodiny stály mimo všechny diskuze.
"Antocho - teď - ne. Zavolám ti."
Tím jejich rozhovor skončil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Remy Remy | 22. března 2018 v 22:06 | Reagovat

Bože ten konec T-T
Má chuť Antonovy jednu vrazit... ale zároveň ho chci i obejmout :3

2 Remy Remy | 22. března 2018 v 22:16 | Reagovat

Jinak... to mě mohlo napadnout asi i dřív... ale když budeš chtít někdy pokecat o Tarjeiovi tak mě nejčastěji najdeš na insta tu: remy_d_

3 Biathlon Slash Biathlon Slash | Web | 22. března 2018 v 22:29 | Reagovat

[2]: Ok ok, můj extra anonymní instagram je biathlon.non.plus.ultra XD

4 Karin Karin | 24. března 2018 v 23:50 | Reagovat

Je mi Antona moc líto.

5 Biathlon Slash Biathlon Slash | 24. března 2018 v 23:59 | Reagovat

[4]: To naprosto chápu. Taky je mi ho vlastně líto v mých vlastních povídkách, protože on to výdycky dostane za všechny ostatní :D A děkuju moc za všechny předchozí komentáře! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama